Dubnové tvořivé psaní podle obrázků

03.05.2013 07:43

Hadí příběhy

Anetka: Byl jeden had jménem Karel. Potkal hadici, která se jmenovala Karolína. Poznali se a povídali si o životě. Karel se zamiloval do Karolíny a Karolína do Karla. Měli se tak rádi, že  měli svatbu. Po svatbě šli k řece, kde lovili žáby, aby se pořádně najedli. Karel po jídle odpočíval a nahříval se na pařezu. Karolína si užívala jara a zelené travičky. Po odpočívání a nahřívání se šli vykoupat. Karel a Karolína měli spolu háďátka. Karel, jak je viděl, byl moc rád. Pak žili spolu šťastně až do smrti.

Heda: Byl jeden had a jmenoval se Emil. Emil jednou potkal hadici Elišku. Vyšli si na procházku. Šli přes cestu a když došli k rybníku, tak Eliška zakousla žábu. Emil se opaloval a Eliška na chvíli odešla. Emil se šel vykoupat a Eliška ho pak zavolala a čekala na kopečku se sedmi háďaty a povídala si s nimi. Pak si našli skálu, ve které se zabydleli.

Adélka: Potkal had hadici a okamžitě se do ní zamiloval. Tak si spolu chvíli romanticky povídali. Potom spolu přelezli silnici až k rybníku. Tam had chytil hadici na oběd žábu. Potom se had usušil na pařezu za svitu slunce. A ještě si jednou skočil do vody. Jednou se hadici z jejích vajíček vyklubala malá háďata. Když si toho had všiml, tak se honem za háďaty šel pohrát. Potom si had s hadicí a háďaty našli škvíru ve velikém kameni a tam teď spolu žijí.

Erik: Jednou Pepa potkal Martinu a zamilovali se do sebe. Pak šli na výlet, došli až k jezeru a Martina si ulovila žábu. Pepa usnul a Martina šla na procházku. Jak se Pepa probudil, oba se šli vykoupat. Pak se Martině narodila háďátka. Měla jich sedm. Žili spolu až do smrti.

Valča: Jednou ráno potkal had Karel hadici Martu. Marta byla vznešená dáma a Kájovi se líbila. Na hlavě měla klobouk. Kája požádal Martu o ruku. No, ale kde budou bydlet? Na cestě asi ne, tam jezdí auta. „A co kdyby jsme bydleli u rybníka?” „To není špatný nápad.” Tak se tam uvelebili. Kája šel pro potravu. A mezitím se Martě narodilo 7 háďátek: Erika, Pepa, Cecílie, Chrudoš, Saša, Gusta a Žofie. A žili šťastně.

Čápí příběhy

Peťa: Emil přilétá z teplých krajin. Ve městě je veliký komín. Emil si chce na velikém komíně udělat hnízdo. Hnízdo bude veliké. Musí si na něj sehnat materiál. Létá po krajině a sbírá seno, trávu, klestí, vše, co se mu hodí. Hnízdo je postaveno. Je veliké a prostorné. Už v něm není sám. Našel si kamarádku Kamilku. Mají se moc rádi. Narodila se jim malá čápata, která jsou hladová. Táta jim přinesl potravu. Maminka se o čápata stará. Tatínek je učí létat. Létá kolem komína. Maminka učí mláďata lovit potravu. Čápata se učí rychle. Jsou šikovná a učenlivá. Čápata už umí létat a lovit potravu. Už sami uloví žábu. Žáby loví u rybníka. Čápata vyrostla. Už jsou z nich velcí čápi. Umí se o sebe postarat. Mladí čápi a rodiče krouží kolem komínu. Loučí se. Odlétají do teplých krajin.

Simča: Byl jeden čáp, který si sám postavil hnízdo na velkém komíně, jenom z větviček. Potom si ten čáp našel družku. Jednou ráno se mláďata chtěla najíst a maminka a tatínek jim řekli: „Maminka vám přinese jídlo z rybníčku.” Jak maminka doletěla s jídlem, tak se mláďata najedla a šla spát. Druhý den jim maminka řekla: „Dnes vám ukážu, jak se létá.” „Maminka umí hezky létat”, řekla mláďata. Potom se všichni čápi sešli u rybníčku, i mláďata tam letěla, protože už uměla létat. Potom odletěli do teplých krajin.

Natka: Jednoho dne čáp přiletěl z teplých krajin. Udělal si hnízdo na komíně. Pak později doletěla jeho manželka se svými mláďátky. Učila je, jak si chytnout potravu. Pak je zase učila létat. Pak zase měli hlad, a tak řekli tátovi, ať jim donese potravu. Jak byli větší, tak už šli sami si lovit potravu. Ale pak začala zima. A čápi museli odletět do teplých krajin. A tak to bylo celý rok.

Magda: Byla jedna čápí rodinka. Tatínek čáp doletěl dříve, aby postavil hnízdo. Pak doletěla maminka. Měli čápata. Nosili jim potravu a jak byla větší, tak maminka s tatínkem je učili hledat a ulovit potravu a létat. Když byli velcí, tak zase na podzim odletěli do teplých krajin.

Syslí příběhy (je možné, že to byla spíše rodinka kun)

Adam: Byli jedni syslové a zabydleli se pod střechou domu. Potom se jim narodili malí syslové. Tatínek a maminka syslů šli spát. Potom dva malí syslové vzbudili rodiče. Ukazovali, že jeden z malých syslů je na střeše. Tatínek syslů se lekl a honem běžel na střechu. Malého sysla naštěstí našel. Potom maminka spočítala malé sysly, jestli jsou všichni. Naštěstí byli všichni. Maminka ukázala na bednu s jídlem. A celá syslí rodina se pustila do jídla.

Jáchym: Syslové se přestěhovali na půdu. Narodila se jim syslátka a dováděla po půdě.  Jednou jim došlo zrní. Hledali jídlo i na střeše. Nakonec otevřela krabici, která byla plná jídla.

Sabča: Kdysi se přistěhovali sysli na půdu. Za dva roky se jim narodila malá syslí miminka. Rostla, rostla až byla dost veliká. Tatínek si zavolal kloučka Kubíka. Říká: „A teď se naučíš lozit po střeše, ale abys nespadl!” Potom si tatínek zavolal všechny děti. A říká: „Máme málo jídla a vy jste dost velicí, abyste mi pomohli. Teď pojďte za mnou a já vám ukážu, kde máte hledat.” Našli různé dobrůtky, hrozinky i nějaká malá semena.

Tchoří příběh

Kuba: Byli jednou jedni tchoři a ti pořád otravovali pána, který se jmenoval Pepík. Jednoho dne se tchoři rozhodli, že Pepíkovi vyvedou pořádnou lumpárnu. Jeden tchoř všechny svolal a šli k jeho chalupě. Vypustili tam tolik smradu, že i v plynové masce by omdlel. Vraceli se do svých nor a najednou „cvak” a jeden si cvakl nohu do pasti. Zakřičel „aúú”. Pepa to uslyšel a chtěl si ho doma vystavit. Vzal ho do ruky a tchoř vypustil smrad a Pepa utekl. Silnější tchoři vytáhli kamaráda. A hop - vyskočil. Znova natáhli past. Vrátili se k dřevě a našli tam velké vajíčko. Najíme se!

—————

Zpět